Příběh o upřímnosti, srdečnosti a nezkaženosti lidí na Pelješaci a ostrově Korčula.

10.11.2020

To, jak v Jižní Dalmácii lidé myslí a fungují, snad nejlépe popisuje můj příběh s recepčním hotelu z města Korčula a dalšími místními, se kterými jsem se v této části Chorvatska setkal.

V neděli ráno jsem vstal velmi brzo, protože jsem se potřeboval dostat do přechodové zóny triatlonového závodu Marco Polo Challenge 2020, kvůli kterému jsem na Korčulu přijel.

Okolo 6:00 ráno jsem tedy přišel na recepci a zeptal se, kde bych si mohl dát kávu a objednat si taxi do centra města. Hotel je to asi 2 km od centra a na ostrově Korčula jsem byl bez auta.

Recepční mi zdvořile vysvětlil, že snídaně se podává až od 7:00 hodin a že teprve potom si mohu dát kávu, ale že ve trajektovém přístavu je kavárna a je to asi 300-400 metrů od hotelu.

Dohodl jsem se s ním, aby mi objednal taxi, než se vrátím, zatímco půjdu na kávu. Když jsem byl ve dveřích hotelu, slyšel jsem recepčního volat: "Počkejte, nebudete tam přece chodit pěšky, zavezu vás na tu kávu."

A opravdu, než jsem stačil cokoliv říci, recepční šel k autu a mne vysadil v přístavu přímo před kavárnou.

Po kávě jsem pomalu šel zpět do hotelu a cestou jsem si užíval nádherný ranní výhled na poloostrov Pelješac s nejvyšší horou Sveti Ilja.

Při příchodu na recepci mne recepční přivítal slovy: "Víš, jak to uděláme? Taxikáři pravděpodobně stále spí, takže si to nebudeme moc komplikovat a já tě odvezu do centra města na start. "

Překvapením nad jeho návrhem jsem zůstal stát úplně beze slov.

"Recepční mě odvezl do centra města a odmítl pomyslet na to, že bych mu měl za jeho službu zaplatil - chlape, děkuji ti!"

Odpoledne jsem se prošel starou částí města Korčula, naobědval se na terase restaurace Gajeta, která nabízí krásný výhled na moře ve východní části Pelješackého kanálu. V restauraci sloužil číšník, který pokud ztratí tuto svoji práci, může ihned dělat skvělou kariéru jako stand-up komik. Zábava s ním je naprosto špičková a nezapomenutelná!

Pokud vás někdy vaše cesta do města Korčula zavede, nezapomeňte restauraci Gajeta navštívit.

Po obědě v restauraci jsem vyrazil na zmrzlinu osobní lodí do města Orebič na poloostrově Pelješac. Objednal jsem si tři kopečky a dostal jich šest, protože dva se počítají jako jeden. Když jsem se zeptal, jestli je možné si kromě zmrzliny dát i něco k pití, obsluhující dívka v cukrárně vesele odpověděla: "Samozřejmě! Moc nás to potěší, když si dáte i něco k pití."

Sladce jsem se zasmál a odpověděl: "I mne velice potěší, když si zde dám něco k pití." A objednal jsem si kávu s dortem.

Říkám vám a myslím to opravdu upřímně. Jiho-dalmatinci na Pelješaci a přilehlém ostrově Korčula jsou strašně upřímní a srdeční lidé a v dnešní době nezkažení. Nádhera!

Odjížděl jsem večer, katamaránem do Splitu, kde jsem měl zaparkované auto. Pohled z lodi na Korčulu a její hradby ve mně jen umocnily pocit, že to není poslední rozloučení s ostrovem a městem, ale určitě v budoucnu to bude shledání. Doufám a těším se, že to bude brzy.

Napsal Renato Pilipović ze Zadaru.